1
00:03:01,114 --> 00:03:04,186
"Přítomnost a minulost"

2
00:03:04,317 --> 00:03:07,890
"jsou zřejmě
obě přítomny v budoucnosti"

3
00:03:08,021 --> 00:03:11,730
"a budoucnost
je obsažená v minulosti."

4
00:03:11,858 --> 00:03:14,532
"Pokud je
všechen čas věčně přítomný,"

5
00:03:14,661 --> 00:03:16,971
"nedá se nic odčinit."

6
00:03:17,730 --> 00:03:21,473
"Nebo dejme tomu,
že konec předchází začátek,"

7
00:03:21,601 --> 00:03:24,377
"a že konec
i začátek dávno existovaly,"

8
00:03:24,504 --> 00:03:26,245
"před začátkem a po konci."

9
00:03:26,372 --> 00:03:30,787
"A to všechno je neustálé nyní."

10
00:03:32,045 --> 00:03:38,052
To napsal T.S. Eliot o
Beethovenových pozdních kvartetech.

11
00:03:38,184 --> 00:03:41,097
Dnes přemýšlíme
o tom, jak to asi Eliot myslel.

12
00:03:41,221 --> 00:03:46,227
Začneme Beethovenovým opusem č.131,
který prý byl jeho nejoblíbenější.

13
00:03:47,193 --> 00:03:51,869
Má sedm vět, přitom v té
době bylo zvykem psát čtyři.

14
00:03:51,998 --> 00:03:55,912
A všechny na sebe navazují.
Nesmíte mezi větami zastavit.

15
00:03:56,035 --> 00:03:58,037
Žádný odpočinek, žádné ladění.

16
00:03:58,171 --> 00:04:02,551
Beethoven trval na tom,
že se má hrát attacca, bez přestávky.

17
00:04:02,675 --> 00:04:07,681
Možná chtěl zdůraznit jistou
soudržost, jistou jednotu mezi...

18
00:04:07,814 --> 00:04:08,849
Promiňte.

19
00:04:08,982 --> 00:04:10,620
...náhodnými životními událostmi.

20
00:04:10,750 --> 00:04:14,630
Nebo protože byl hluchý,
osamělý a věděl, že se blíží konec,

21
00:04:14,754 --> 00:04:19,669
tak měl možná pocit, že
nemá čas odpočívat, nadechnout se.

22
00:04:20,793 --> 00:04:24,468
........