1
00:01:48,580 --> 00:01:55,670
POZDNÍ KVARTET

2
00:03:01,110 --> 00:03:04,180
<i>"Současnost a minulost</i>

3
00:03:04,310 --> 00:03:07,890
<i>jsou pravděpodobně
obě přítomny v budoucnosti.</i>

4
00:03:08,020 --> 00:03:11,730
<i>A budoucnost je obsažena v minulosti.</i>

5
00:03:11,850 --> 00:03:14,530
<i>Pokud všechny časy
jsou věčně přítomné,</i>

6
00:03:14,660 --> 00:03:16,970
<i>veškerý čas je nesměnitený.</i>

7
00:03:17,730 --> 00:03:21,470
<i>Nebo řekněme, že konec
předchází začátek.</i>

8
00:03:21,600 --> 00:03:24,370
<i>Konec a začátek tu vždycky byly.</i>

9
00:03:24,500 --> 00:03:26,240
<i>Před začátkem i po konci.</i>

10
00:03:26,370 --> 00:03:30,780
<i>A všechno je navždy současnost. "</i>

11
00:03:32,040 --> 00:03:38,050
Tak to je T.S. Eliot,
jeho pohled na Beethovenovy "Pozdní kvartety".

12
00:03:38,180 --> 00:03:41,090
Dnes se zamyslíme nad tím,
co tím Eliot mohl myslet.

13
00:03:41,220 --> 00:03:46,220
Začneme Beethovenovým Opusem 131,
o kterém se říká, že byl jeho nejoblíbenějším.

14
00:03:47,190 --> 00:03:51,860
Zakomponoval zde sedm vět,
a to v době, kdy standardem byly čtyři.

15
00:03:51,990 --> 00:03:55,910
<i>A všechny jsou propojeny.
Mezi větami nesmíte přestat hrát. </i>

16
00:03:56,030 --> 00:03:58,030
<i>Žádné pauzy a ladění nástrojů.</i>

17
00:03:58,170 --> 00:04:02,550
Beethoven trval na tom, že se musí
hrát attacca, tedy bez zastavení.

18
00:04:02,670 --> 00:04:07,680
<i>Chtěl snad vyjádřit
něco jako soudržnost, nějakou jednotu mezi...</i>

19
00:04:07,810 --> 00:04:08,840
Omlouvám se.

20
00:04:08,980 --> 00:04:10,620
<i>...náhodnými událostmi života?</i>

21
00:04:10,750 --> 00:04:14,630
Nebo snad jako hluchý, osamělý
stařec, tušící svůj konec,

22
00:04:14,750 --> 00:04:19,660
cítil, že už mu nezbývá moc času,
aby odpočíval či popadal dech.

........