1
00:00:08,560 --> 00:00:13,240
{\an8}VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ FRANÇA

2
00:00:13,320 --> 00:00:16,560
{\an8}Jmenuji se Elvira a 22. dubna 1984

3
00:00:16,640 --> 00:00:20,080
mě a mé bratry opustil
na vlakovém nádraží França

4
00:00:20,160 --> 00:00:21,600
muž jménem Denis.

5
00:00:26,600 --> 00:00:29,920
Už je to 40 let,
mám na to nejasné vzpomínky.

6
00:00:34,680 --> 00:00:37,520
Byli jsme dobře oblečení.
Právě jsme se vrátili z Paříže

7
00:00:37,600 --> 00:00:39,920
a nic jiného jsme nevěděli.

8
00:00:40,000 --> 00:00:42,800
Ani jména našich rodičů, příjmení

9
00:00:42,880 --> 00:00:44,240
nebo proč jsme tam byli.

10
00:00:47,040 --> 00:00:50,680
Teď chci vědět, kdo jsou naši rodiče
a proč nás opustili.

11
00:00:53,280 --> 00:00:54,960
Co se doopravdy stalo...

12
00:00:55,040 --> 00:00:57,440
<i>Pořád jsme běhali nahoru a dolů.</i>

13
00:00:58,280 --> 00:01:00,120
<i>A já myslel, že to byl sen.</i>

14
00:01:08,120 --> 00:01:10,400
Učím děti znakovou řeč.

15
00:01:11,040 --> 00:01:13,000
Žila jsem plnohodnotný, šťastný život,

16
00:01:13,480 --> 00:01:16,200
úplně jsem zapomněla, že mě opustili.

17
00:01:19,440 --> 00:01:23,520
Ale když mi bylo 32,
otěhotněla jsem a všechno se změnilo.

18
00:01:26,280 --> 00:01:28,240
Jako matku mě ohromuje,

19
00:01:28,320 --> 00:01:30,680
když vidím,
jaký vztah má člověk s dítětem.

20
00:01:31,440 --> 00:01:33,040
Spojení, které...

21
00:01:33,960 --> 00:01:36,800
nikde jinde nenajdete.

22
00:01:37,360 --> 00:01:39,680
A to je právě to... čemu nerozumím.

23
00:01:40,520 --> 00:01:42,080
Do té doby jsem si myslela, že jo.

24
00:01:42,160 --> 00:01:43,360
........