Senke nad Balkanom S02E07 (2017)

Nesouhlasíme s umísťováním našich titulků na jiné servery a se zásahy do nich, včetně přečasů za účelem nahrání na tento, nebo jiný server jako nové verze.

Vlastní titulky z odposlechu ze srbštiny
Za přečasování děkuji Tomášovi

Vysvětlivky, zajímavosti:

Krásný Aca – Král Alexandr I. Karadjordjević

Poglavnik – expresivní archaický výraz, znamená „hlava“, nebo „vůdce“ (Slovník chorvatských synonym - Riječnik hrvatskih sinonima - Šarić a Wittschen). Snažila jsem se najít český výraz, ve spojitosti s Ante Pavelićem jsem ale žádný nenašla. „Vůdce“ jsem použít nechtěla, bylo by to matoucí, protože s „vůdcem“ se v tomto seriálu budeme setkávat.

Z podobného důvodu nepřekládám výraz „gazda“ v souvislosti „gazda Kiro“. Kiro mi se svojí vesnickou rozšafností víc připomíná „hospodáře“, což je jeden z možných významů, než „šéfa“, nebo „bosse“.

Nepřekládám záměrně přezdívky „Pekmez“ (kšeftař s alkoholem a po vraždě Stavra pasák v Jatagan Male), zní mi to lépe, než „Povidla“, a také „Veriga“ (pravá ruka Alimpije Miriće). „Veriga“ znamená řetěz, „verige“ okovy, nebo pouta.

Ivan - Vančo nebo Vanče - Michajlov Gavrilov byl bulharský revolucionář, aktivista národně - osvobozeneckého hnutí v Makedonii a dlouholetý vůdce VMRO (Vnitřní makedonská revoluční organizace), spisovatel a poslední významná osobnost makedonského osvobozeneckého hnutí.
Používal různé pseudonymy: Balkanikus, Ratko, Petra Deljan, Brezov, Makedonikus a další.

VMRO měla pod kontrolou Pirinskou Makedonii (dnešní Blagoevgradská oblast v Bulharsku), tu využívala jako základnu k výpadům do Jugoslávie za neoficiální pomoci a podpory Bulharska, a později i fašistické Itálie. VMRO se velice rychle sblížila s chorvatskými ustašovci. Pavelić s Mihailovićem se jako představitelé obou hnutí dohodli na spolupráci proti srbské tyranii a společně provedli množství atentátů, včetně atentátu na krále Alexandra I. Karadjordjeviće a francouzského ministra zahraničí Luise Barthou.

Vančo Michajlov inspiroval tvůrce seriálu k vytvoření postavy Damiana Hadži Arsova.

Francouzský ministr zahraničí Luis Barthou navštívil Bělehrad v červnu 1934. Přijel oživit přátelství mezi oběma zeměmi, které skomíralo. Podle zpráv světového tisku se pokoušel přesvědčit krále Alexandra, aby se nevázal na Hitlera, nýbrž na dva nové francouzské spojence - Mussoliniho a Stalina. Král jej přijal s velkou pompou, ale ve skutečnosti mu nic neslíbil. Barthou se přesto nevzdal svého plánu zapojit Jugoslávii do sítě dohod, kterou spřádal od Moskvy po Řím a od Bělehradu po Londýn. V přesvědčení, že balkánský stát nesmí být „Němcům družkou“ pozval Alexandra na návštěvu Francie, kde měla jednání pokračovat.

Otevřené zdroje
Jože Pirjevec : Jugoslávie 1918 - 1992