The Passing Bells S01E01 (2014)

Upravené časovanie na 720p.HDTV
Preklad: Jiph

sedí aj na:
The.Passing.Bells.S01E01.480p.HDTV.x264-mSD 168458487 B
The.Passing.Bells.S01E01.HDTV.x264-TASTETV 231417628 B
The.Passing.Bells.S01E01.HDTV.XviD-AFG 256650630 B

Poznámka autora:
Přeloženo z anglických titulků (poslech jedu jen z online odposlechu, tak pokud objevíte chybku, dejte vědět, opravíme).
Původně to měla být jen taková překladová vysvětlivka, ale najednou mi začala v hlavě vyskakovat spousta souvislostí a reálií. Proto ke každému dílu z této minisérie přidám i pár zajímavostí – třeba se někomu budou hodit k rozšíření obzorů. V každém případě to prosím berte s nadhledem a jako experiment.
-----------------
Na první pohled v tom rozdíl není, ale český „umíráček“ jistě nezní tak poeticky jako anglické „passing-bells“, tedy zvony oznamující něčí odchod (=“passing“), či spíše čas loučení. Název seriálu se tak odkazuje na báseň soudobého britského básníka, Wilfreda Owena (o něm třeba u dalšího dílu). Ten hned v prvním řádku své „Hymny zničeného mládí“ píše: „What passing bells for these who die as cattle?“ (Jaký umíráček zazní těm, kdož zemřou na jatkách?). V dalších řádcích pak přirovnává k „umíráčku vojáků“ válečnou vřavu, která je jakousi pokřivenou náhražkou obvyklého loučení se s mrtvými (představte si, jak vypadal takový vesnický pohřeb ve srovnání s bojištěm).
Válečná poezie měla velký dopad na vnímání Světové války. Dokladem může být i báseň „Na Flanderských polích“ od kanadského lékaře Johna McCraeho. Díky ní se z vlčích máků navždy stal symbol krve prolité na bojištích. Byť s touto tradicí přišli původně Američané (v r. 1921), jsou to dnes především Britové, kdo každý listopad zdobí stylizovanými máky pomníky padlých (věnce), ale i své kabáty (sbírka pro veterány). Letos to vzali opravdu ve velkém stylu, když keramickými máky (bylo jich 888 246) osadili prostor před Towerem v Londýně:
http://en.wikipedia.org/wiki/Blood_Swept_Lands_and_Seas_of_Red