Two Prosecutors (2025)

Přestože tento film právě běží v některých kinech, věřím, že řada lidí se na něj nedostane, a rádi by jej viděli už kvůli dobré pověsti, kterou si loni vysloužil jak v Cannes (Zlatá palma), tak v Karlových Varech. Anglické a francouzské titulky mi přišly trochu moc „učesané“ a občas nepřesné, tak jsem se snažil překládat hlavně z odposlechu, ale musím se přiznat, že jsem na několika místech narazil na hranice svých znalostí ruštiny (zejména pokud jde o „hrabalovské“ vyprávění invalidy ve vlaku). Dám svůj překlad ještě k posouzení přátelům rusistům a případné chyby dodatečně opravím. Pokud narazíte na nějakou chybu vy, dejte mi prosím vědět.

Titulky nenahrávejte na jiné servery, přečasům nebráním.

NKVD – Lidový komisariát vnitra (Narodnyj komissariat vnutrennych děl), tedy Ministerstvo vnitra SSSR, které existovalo v letech 1934 -1946. Mělo na starosti vnitřní bezpečnost, rozvědku, kontrarozvědku, ochranu hranic, správu věznic a táborů, ale taky třeba požární ochranu a evidenci obyvatel. Ve 30. a 40. letech to byl hlavní nástroj Stalinových politických represí, který prováděl i tzv. Velkou čistku, které v letech 1937 - 1938 v SSSR padlo za oběť podle skromných odhadů asi jeden milión popravených, zhruba stejný počet lidí skončil ve vězení. Je příznačné, že obětmi čistek se postupně stali i lidoví komisaři, kteří stáli v čele NKVD – Jagoda (popraven v roce 1938), Ježov (popraven v roce 1940) a nakonec i Berija, který byl zlikvidován svými konkurenty v politbyru po Stalinově smrti v roce 1953.

státní bezpečnost – když Korněv v rozhovoru s Vyšinským řekne, že zjistil „porušení socialistické zákonnosti ze strany místních orgánů státní bezpečnosti“ neznamená to, že mluví o nějaké konkrétní bezpečnostní složce (jako byla např. Státní bezpečnost v komunistickém Československu), ale jde o obecné pojmenování bezpečnostního aparátu jako takového, který v té době reprezentovala právě NKVD.

Oblast- pojem, který se ve filmu často objevuje není obecný, ale označuje určitou správní jednotku, ze kterých se skládaly jednotlivé svazové republiky tehdejšího SSSR a převzal je i dnešní Ruská federace. Základními správními jednotkami byly obce, okresy, oblasti a kraje. Kraje a oblasti v podstatě kopírovaly carské gubernie. Kraje byly větší než oblasti, nebyly ovšem všude, existovaly jen ve RSFR (Ruská svazová federativní republika), kde bylo třeba centrálně spravovat velké regiony, třeba na Sibiři. V evropské části Ruska jsou oblasti, které můžeme zhruba přirovnat k našim krajům, ale jsou o dost větší. Za SSSR to byla významná centra správy, sídlily v nich stranické orgány (oblastní sovět) a orgány bezpečnostních a soudních složek (oblastní správa NKVD, oblastní soud, oblastní prokuratura), o kterých se mluví ve filmu. Brjansk se střediskem oblasti stal až v r. 1944, kdy došlo k rozdělení Orelské oblasti. V dnešní Brjanské oblasti žije asi 1,5 miliónu obyvatel, je ovšem velká asi jako půlka Česka.

Radek – Karl Radek, jeden z vůdčích osobností bolševické strany a v prvních letech jeho existence i sovětského státu. Byl to ruský židovský levicový intelektuál, který na počátku 20. století působil v exilu jako novinář a agitátor v Polsku a v Německu. Za První světové války se ve Švýcarsku setkal s Leninem, se kterým se pak vrátil v r. 1917 do Ruska a stal se jedním z vůdčích funkcionářů bolševické strany. Po Leninově smrti jeho vliv upadal, nakonec byl zcela odstaven a poslán do vyhnanství na Sibiř. Ve 30. letech se směl vrátit a pracoval jako novinář, ale v r. 1937 byl v jednom z moskevských procesů odsouzen do GULAGu, kde jej NKVD v roce 1940 nechala zavraždit.

Bílí – jedna ze stran bojujících v Občanské válce, která v Rusku vypukla bezprostředně po bolševické revoluci a trvala v letech 1918-1921. Stáli v ní proti sobě tzv. „rudí“, tedy bolševická vláda a „bílí“, tedy odpůrci bolševiků (bílá byla carská barva, mezi bílými však nebyli pouze monarchisté, ale také třeba stoupenci svržené Prozatímní vlády apod.)

agent Petljury – Symon Petljura byl významný představitel ukrajinské nacionální opozice, která existovala už za carského Ruska a na konci První světové války založila samostatnou Ukrajinskou lidovou republiku, jež byla pak v době Občanské války zlikvidována a obsazena Sovětským Ruskem. Petljura se stal dokonce jedním z vůdčích představitelů tohoto státu, ale brzy musel odejít s celou vládou do exilu nejprve v Polsku a pak ve Francii. Tam byl v r. 1926 zavražděn židovským anarchistou, který se tak pomstil za protižidovské pogromy, které Petljurova ukrajinská armáda v průběhu bojů páchala. Spojení s nacionalisty různého původu (ukrajinskými, polskými, finskými apod.) bylo jedním z hlavních protistátních zločinů z nichž byli lidé v SSSR v době stalinského teroru obviňováni.

Ježov, Vorošilov, Molotov – vysocí představitelé sovětského státu a Komunistické strany SSSR, která se tehdy ve 30. letech nazývala VKS(b), tj. Všesvazová komunistická strana (bolševiků), Nejznámější je Molotov, který byl od r. 1939 Stalinovým lidovým komisařem (tj. ministrem) zahraničí, nicméně v době, kdy se film odehrává byl předsedou Rady lidových komisařů, tedy něčím jako předsedou vlády. Ježov byl v letech 1936 – 1938 lidovým komisařem vnitra, tedy šéfem NKVD. Maršál Vorošilov sice nebyl ministrem, ale zato na Stalinův pokyn organizoval čistky v Rudé armádě.

Tažení v šestnáctým roce – vojenské tažení, o kterém vypráví beznohý a bezruký veterán, nebylo nic jiného než tzv. Brusilovova ofenzíva, poslední vzmach ruského vojska na východní frontě před ponižujícím příměřím v prosinci 1917, po kterém následoval Brestlitevský mír. Brusilovova ofenzíva prolomila rakouské linie a ruská vojska postoupila o cca 100 km. Ofenzíva byla zastavena německými vojsky, která přišla Rakousku na pomoc, právě v bitvě u Kovelu, kde veterán utrpěl svá zranění.

Špice – veterán se při vyprávění o krásách Petrohradu (film se ovšem odehrává v roce 1937 a Petrohrad byl po Leninově smrti v r. 1924 přejmenován na Leningrad) zmiňuje o Špici. Jde zřejmě o zlatou špičku věže budovy admirality, která stojí právě na konci Něvského prospektu na břehu řeky Něvy.

Smolný – Smolný klášter, areál budov v Petrohradě, ve kterém před revolucí sídlila škola pro urozené dívky. Po revoluci zde nějakou dobu sídlila Leninova revoluční vláda (do Moskevského Kremlu se přesunula až na podzim 1918).

Andrej Vyšinskij – sovětský právník, prokurátor ve čtyřech tzv. moskevských procesech, ve kterých byli v letech 1936 – 1938 postupně odsouzeni k smrti Stalinovi ideoví konkurenti z řad starých bolševiků v čele se Zinověvem a Kameněvem, pak představitelé „trockistické frakce“ v horních patrech strany (mj. Karl Radek), po nich vedení Rudé armády v čele s maršálem Tuchačevským a nakonec další trockisté v čele s Bucharinem. Vyšinskij byl pak v letech 1949 – 1953 ministrem zahraničí SSSR, když nahradil Molotova, který se znelíbil Stalinovi. Po Stalinově smrti jeho vliv upadl a v roce 1954 zemřel na infarkt.

Čekisté – prokurátor Korněv označuje členy NKVD za „čekisty“. Tzv. Čeka (jde o zkratku ruského názvu „Črezvyčajnaja komisija po borbě s kontrarevoljucijej i sabotážem“, tedy Mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží) byla první tajnou policií vzniklou v Sovětském Rusku. Ještě v prosinci 1917 ji na Leninův popud založil Felix Dzeržinskij. Přestože byla již v r. 1922 přejmenována na GPU, označení „čeka“ pro tajnou policii a „čekisté“ pro její příslušníky, přetrvalo a je možné se s ním setkat v podstatě dodnes.

Kolegium obhájců – stavovská organizace právníků, existující v SSSR. Na rozdíl od podobných organizacích v demokratických státech však nebylo nezávislé a místo záruky profesních standardů sloužilo ke kontrole právníků ze strany státu a komunistické strany. Od 20. let 20. století bylo i ono objektem častých čistek.

Rudá odborová internacionála – mezinárodní organizace komunistických odborů (též tzv. Profinterna), která vznikla ve 20. letech pod vedením sovětských komunistů jako jeden z nástrojů mezinárodního šíření sovětské ideologie. V jejím rámci probíhala také technická a další pomoc při industrializaci SSSR, o které se právě ve filmu mluví. Strojírenská továrna v Brjansku, o které se oba „inženýři“ ve vlaku zmiňují, je skutečný závod na výrobu lokomotiv a lodních motorů založený ještě na konci 19. století, ze kterého se stal po rozšíření právě ve 20. a 30. letech jeden z největších a nejvýznamnějších strojírenských závodů v SSSR.

Nás ráno vítá svým chladem… - Píseň, kterou si ve filmu zpívají dva agenti NKVD a která zní i pod závěrečnými titulky, je ústřední píseň z budovatelského filmu „Vstřícný plán“ (Встречный) z r. 1932, kterou složil slavný sovětský skladatel Dmitrij Šostakovič, autor světoznámé „Leningradské“ symfonie. Sám přišel v době stalinských čistek o většinu přátel.