Inside the Third Reich (1982)

Tak je to hotové, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale pokud to někoho zajímá, překlad má 2549 titulků a celkem 29 155 slov. Protože anglické titulky, se kterými jsem pracoval, byly velice špatné, snažil jsem se na všech místech, kde bylo zřejmé, že jde o chybu, zjistit správné znění replik. Dohledával jsem správnou podobu jmen, zjišťoval jsem kontext atd. Myslím, že se mi podařilo většinu míst opravit, nicméně stále je jich tam pár, kde jsem ani přes snahu neuspěl. Doufám, že si jich nevšimnete.

Titulky nenahrávejte na jiné servery, přečasům nebráním.

Ve scéně z Obersalzbergu, kdy se Speer poprvé setká s Evou Braunovou, sleduje Hitler a jeho společníci americký muzikál „Footlight Parade“ z r. 1933. Ve filmu zazní píseň „By a Waterfall“ z tohoto filmu. Později sleduje Hitler a jeho kamarila záběry ze sjezdu NSDAP v Norimberku v r. 1934, ve filmu „Triumf vůle“ („Triumph des Willens“) L. Riefenstahlové.

Impede – latinské slovo, které malý Albert Speer na začátku filmu časuje. Česky to znamená bránit, překážet.

Konjunktiv - tzv. spojovací způsob. V latině (stejně jako ve všech románských jazycích ale třeba i v němčině) jde o slovesný způsob vyjadřující neskutečnost, nejistotu nebo podmíněnost děje. V češtině konjunktiv není, svým významem se mu blíží podmiňovací způsob.

Pinta mléka za 250 000 marek – tyto a další monstrózní ceny, o kterých píše Margareta v dopise Albertu Speerovi, panovaly v Německu v roce 1923 v důsledku tzv. hyperinflace. Ta byla důsledkem politiky vítězných velmocí po První světové válce, které tlačily na poražené Německo (mj. okupace Porúří), aby co nejrychleji zaplatilo válečné reparace. Německo reagovalo tiskem velkého množství nekrytých peněz, což vedlo ke znehodnocení měny a prudkému vzestupu cen. Již na konci roku 1923 se situaci podařilo zvládnout a v r. 1924 byla zavedena říšská marka, krytá zlatem. Je zajímavé, že Margareta píše o „pintě mléka“, když v Německu už od r. 1872 platil metrický systém. Tato historická nepřesnost jde zřejmě na vrub toho, že film vznikl v USA, kde o našich metrických mírách „vědí kulový“, jak se říká ve filmu „Pulp Fiction“.

Reichstag – Říšský sněm, původní německý parlament. Vznikl v roce 1849, kdy nahradil tzv. Frankfurtský sněm, který se sešel v revolučním roce 1848 s cílem sjednotit celé Německo. Říšský sněm už neměl revoluční povahu a fungoval jako sněm zástupců vlád všech německých států. Po vzniku sjednoceného Německa se Reichstag stal jeho jednokomorovým parlamentem a působil až do roku 1945 (od r. 1933 byla jeho role omezena), kdy byl nahrazen dnešním Bundestagem, tj. Spolkovým sněmem.

Park Hasenheide – park v Berlíně na hranicích čtvrtí Kreuzberg a Neuköln, nedaleko letiště Tempelhof. Zejména díky blízkosti letiště v této části Berlína Hitler často vystupoval na veřejných shromážděních (obyčejně po nich ihned odlétal na další akce po celém Německu). Na začátku 30. let byl v parku vybudován sportovní areál pro berlínské olympijské hry 1936. Park existuje dodnes.

Karl Hanke – Speerův kamarád z NSDAP je skutečná postava. Významný nacistický funkcionář. Do NSDAP vstoupil v r. 1928 (později se stal i členem SS), rychle postupoval po žebříčku stranických funkcí v Berlíně (dosáhl hodnosti kreisleitera, tj. okrskového vedoucího) a brzy se stal blízkým spolupracovníkem J. Goebbelse, který byl mj. berlínským gauleiterem. Vedle toho byl roce 1932 zvolen poslancem Reichstagu (ve filmu to chybně spojili, když se ve scéně na nádraží představuje jako organizační vedoucí volebního okrsku Berlín- východ – ve skutečnosti šlo o dvě funkce: jednak byl stranickým vedoucím, „kreisleiterem“ a druhak poslancem za volební okrsek Postupim, který byl až později přejmenován na Berlín-východ). V roce 1938 byl jmenován tajemníkem ministerstva propagandy, tedy faktickým zástupcem ministra, kterým byl J. Goebbels. Po zahájení války sloužil v armádě pod gen. Rommelem. Za tuto službu byl oceněn Železným křížem a dosáhl hodnosti nadporučíka. V roce 1941 byl jmenován gauleiterem nově zřízené župy s centrem ve Vratislavi (Breslau), která byla tehdy v Německu (celé Slezsko se stalo součástí tehdejšího Pruska již v 18. století). Tam v r. 1945 řídil úpornou obranu Vratislavi před Rudou armádou, která znamenala téměř úplné zničení města a jeho okolí. Na konci války se pokoušel dostat se přes české území zpět do Německa a poblíž Chomutova byl zajat českými partyzány, kteří ho 6. května 1945 zabili při pokusu o útěk.

Gauleiter – česky „župní vedoucí“. Čelná pozice v organizaci NSDAP a od r. 1933 i v systému veřejné správy nacistického Německa. Již v r. 1926 byla organizace NSDAP teritoriálně rozčleněna na tzv. „župy“ (německy „gau“). Po převzetí moci nacisty v r. 1933 byl tento systém územního členění přenesen i na oblast veřejné správy – tradiční členění na země fakticky přestalo platit a území Třetí říše bylo rozčleněno na 32 žup. Po začlenění Rakouska, českých Sudet a některých dalších území dosáhl před vypuknutím Druhé světové války počet žup celkem 42 (nové župy se ovšem nazývaly „říšské župy“). Gauleiteři tedy byli nejen stranickými vedoucími, ale zároveň i hlavami veřejné správy (asi jako naši hejtmani). Byla to velmi vysoká funkce (srovnatelná s ministry) spojená s vysokou mírou osobní moci.

Dobrý král Václav – „Good King Wenceslaw“ je stará anglická vánoční píseň (koleda). Ve filmu ji na rodinné vánoční oslavě zpívá Speerův otec, což je zřejmě úlitba americkým tvůrcům filmu. V německém prostředí, kde se děj filmu odehrává, by pravděpodobně zazněla některá z tradičních německých koled, jako třeba „O Tannenbaum“ či „Stille Nacht.“

Hindenburg a von Papen – dvě osoby, které měly klíčový podíl na nástupu A. Hitlera k politické moci. Paul von Hindenburg byl bývalý německý polní velitel z První světové války, který byl v letech 1925 – 1934 prezidentem Německa. Ve volbách r. 1932 porazil A. Hitlera a prezidentský mandát obhájil. Jeho postavení bylo však slabé, ohrožované jak Hitlerem, tak kancléřem Brüningem. V r. 1932 Hindenburg Brüninga odvolal a jmenoval kancléřem von Papena, přičemž existovala zákulisní „gentlemanská dohoda“ že Hitler bude von Papenovu vládu podporovat. Když ale NSDAP ještě v r. 1932 drtivě zvítězila ve dvojích volbách do Reichstagu, přestal Hitler tuto dohodu dodržovat. Patovou situaci se von Papen rozhodl vyřešit tak, že přiměl senilního Hindenburga, aby v r. 1933 jmenoval novým kancléřem Hitlera s tím, že ho bude z funkce vicekancléře ovládat a použije jeho vládu k likvidaci opozice proti sobě. To se ale, jak dnes víme, nestalo. Hitler rychle upevnil svoji moc, starý Hindenburg zemřel, Hitler se stal prezidentem a von Papen ostrouhal. Byl pak „uklizen“ na různé diplomatické posty, byl velvyslancem v Rakousku a pak v Turecku. Po válce stanul před Norimberským tribunálem jako jeden z těch, kteří umožnili nástup Hitlera k moci, byl však zproštěn žaloby.

Požár Říšského sněmu – došlo k němu v únoru 1933 a budova říšského sněmu při něm byla zcela zničena. Okolnosti požáru nejsou dosud zcela objasněny. Za pachatele byl sice označen nizozemský komunista von Lubbe a proběhl soudní proces (tzv. Lipský proces), při němž byla odsouzena skupina mezinárodních komunistických funkcionářů (např. Bulhar Georgi Dimitrov), obecně se však soudí, že požár byl zinscenován, aby mohl nově jmenovaný kancléř Hitler argumentovat nebezpečím hrozícího komunistického povstání a vynutit si posílení pravomoci své vlády na úkor parlamentu. Což se díky tzv. zmocňovacímu zákonu vydanému v březnu 1933 podařilo.

Druhá říše – jako „druhá říše“ se označovalo období existence sjednoceného Německého císařství v letech 1871 – 1918 (zakladatelem byl Vilém I.). Za „první říši“ byla považována Svatá říše římská založená v r. 962 a trvající až do r. 1806 (zakladatelem byl Ota I. Veliký). Období „třetí říše“ (tedy třetí období, kdy se Německo stalo evropskou velmocí) začalo nástupem A. Hitlera k moci a trvalo do porážky Německa ve Druhé světové válce v r. 1945.

Půjčovna filmů – v originále „film exchange“ byla instituce, která zajišťovala distribuci filmů do kin (nešlo tedy o něco jako bývaly půjčovny VHS nebo DVD). Tyto půjčovny začaly vznikat ještě v éře němého filmu a došlo tak k oddělení filmové produkce od distribuce. Předtím si kina musela fyzický nosič (filmový pás) s filmem, který chtěla uvádět, koupit. Filmové půjčovny měly archiv filmů s množstvím kopií, které kinům jen půjčovaly. Bylo to levnější a kina mohla mít širší repertoár. Tento systém fungoval i u nás – dříve narození si jistě vzpomínají na to, že promítání filmu v kině začínalo nápisem (a často i hlasovým oznámením): “Ústřední půjčovna filmů uvádí...“ ÚPF zanikla v r. 1991 a od té doby u nás zajišťují distribuci filmů různé distribuční společnosti (Bontonfilm, Falcon a další), často opět spojené s filmovou produkcí.

„Jak se naše země mohla stát...“ – ve filmu si dvě postavy (nejprve kabaretiér, později Speerův otec) kladou otázku, jak se mohlo stát, že Německo se ze země velkých umělců a myslitelů stalo zemí nacistů, vrahů a zločinců. Takové úvahy nejsou v německých dějinách nové. Poprvé jsou spojovány s Heinrichem Heinem, slavným německým romantickým spisovatelem, který byl sice později Němci milován (největší básník německého jazyka hned po Goethovi, byl mj. autorem známé balady „Lorelei“), nicméně většinu života strávil ve francouzském exilu, kde také zemřel. Z Německa (eresp. Z Pruska, sjednocené Německo tehdy ještě neexistovalo) musel odejít, neboť byl cenzurován a pronásledován pro své politické názory (obdivoval Napoleona) a také pro židovský původ (i když konvertoval ke křesťanství). Heinovi se přisuzuje výrok, že Němci jsou národem, který se dokáže během krátké doby proměnit ze společenství básníků a myslitelů („dichter und denker“) ve spolek soudců a katů („richter un henker“). Jak víme z historie, tento postřeh se později mnohokrát potvrdil.

Heinrich Hoffmann – německý fotograf, který se významně podílel na propagandě A. Hitlera (byl jeho osobním fotografem) a celé NSDAP, jejímž členem se stal brzy po jejím založení v roce 1920. Jeho dcera z prvního manželství se v r. 1932 vdala za významného pohlavára Třetí říše Baldura von Schirach, který byl říšským vedoucím mládeže a později, v době 2. světové války říšským místodržitelem ve Vídni.

„Spáchala sebevraždu“ – Eva Braunová zde mluví o tom, že před ní měl A. Hitler vztah s jinou ženou. Byla to Geli Reubelová, Hitlerova nevlastní neteř, se kterou žil mezi lety 1929 a 1931, kdy Reubelová spáchala sebevraždu.

Vévoda a vévodkyně z Windsoru – titul bývalého britského panovníka Edwarda VIII. a jeho manželky, paní Wallis Simpsonové. Edward VIII. se v prosinci 1936 vzdal trůnu a přijal titul vévody z Windsoru. Je známo, že s Hitlerem a nacistickou vládou v Německu sympatizoval. V r. 1937 i s manželkou Německo navštívili a s Hitlerem se osobně setkali.

Jen vlajku výš! - první slova (německy: Die Fahne hoch!) jednoho z nejznámějších nacistických popěvků „Horst Wessel Lied“, kterou napsal Horst Wessel, jeden z nacistických „alte kämpfer“ (starých bojovníků, tj. prvních členů nacistické strany ze 20. let), který byl zabit v roce 1930 při potyčce s komunistickými bojůvkami. Stala se z ní jakási „hymna“ jednotek SA. Její zpěv byl tedy na takové akci, jakou bylo pálení knih pokrokových a židovských autorů, zachycené ve filmu, celkem očekávatelný.

Sachsenhausen – koncentrační tábor v Oranienburgu, kousek od Berlína. Založen byl v r. 1936 pro politické vězně nacistického Německa. Později zde byli vězněni mj. čeští vysokoškolští studenti zatčení za účast na protestech proti okupační moci po pohřbu Jana Opletala, nebo třeba Josef Čapek (zemřel ovšem v jiném táboře, Bergen-Belsenu).

Rust – Bernhard Rust, jeden z vysoce postavených nacistů (do NSDAP vstoupil již v r. 1921). Byl na nacistickou stranu poslancem Reichstagu a po Hitlerově nástupu k moci v r. 1933 se stal říšským ministrem pro vědu, vyučování a národní kulturu, kterým byl až do porážky Německa v květnu 1945, kdy spáchal sebevraždu.

Dr. Morell – dr. Theodor Morell, v letech 1936 – 1945 Hitlerův osobní lékař.

Röhm – Ernst Röhm, jedna z klíčových osobností německého národního socialismu. Bývalý vojenský důstojník se stal členem NSDAP bezprostředně po jejím založení v roce 1920 a vybudoval její paramilitární organizaci – SA (Sturmabteilungen, tedy „úderné oddíly“). Účastnil se neúspěšného mnichovského puče v r. 1923 a následně strávil více než rok ve vězení spolu s Hitlerem, se kterým se stali blízkými přáteli. Přátelství však ochladlo, když se projevily jejich názorové rozdíly a také Röhmova homosexualita. V r. 1934 provedl Hitler v NSDAP vnitřní převrat (tzv. noc dlouhých nožů), při které byla Röhmova skupina odstavena od moci a zlikvidována, včetně Röhma samotného. Vliv SA pak upadá a naopak začíná mocenský vzestup jiné ozbrojené složky NSDAP - SS.

Mea culpa – česky „má vina.“ Latinská fráze pocházející z katolické modlitby Confiteor (Vyznávám se), která je součástí mše. Je výrazem kajícnosti a přiznání vlastní viny.

Nové říšské kancléřství – reprezentativní budova v centru Berlína, kterou navrhl A. Speer a která byla slavnostně předána A. Hitlerovi 9. ledna 1939. Při dobývání města Rudou armáda byla těžce poškozena a po válce byly její trosky odstraněny. Dnes na místě, kde stálo (tedy mezi Postupimským náměstím a Braniborskou bránou), stojí řada běžných obytných a úředních budov.

Bendlerstrasse – ulice v berlínské čtvrti Tiergarten, od r. 1955 přejmenovaná na Stauffenbergstrasse (na počest organizátora pokusu o vojenský převrat a atentát na A. Hitlera v r. 1944). Stojí zde rozměrná úřední budova postavená v r. 1914, která sloužila nejprve jako sídlo velitelství německého válečného námořnictva, po skončení První světové války zde sídlilo německé ministerstvo obrany. Od r. 1938, tedy v době, kterou popisuje film, zde byla umístěna část vrchního velení Wehrmachtu (OKW – tam právě pracoval Stauffenberg) a také vojenská rozvědka (Abwehr). Budova stojí dodnes, a v současnosti jsou v ní opět umístěny některé úřady spadající pod Ministerstvo obrany Spolkové republiky Německo.

Der Stürmer – týdeník (česky „Útočník“) vydávaný v Německu v letech 1923 – 1945. Prezentoval nacistickou propagandu prostřednictvím poněkud bulvárního, někdy až pornografického, obsahu. Šířil především antisemitismus a významně přispěl k rozpoutání rasové nenávisti v nacistickém Německu. Vydavatel a majitel časopisu Julius Streicher byl za svoji činnost prohlášen norimberským tribunálem za válečného zločince a odsouzen k trestu smrti.

Beobachter – celým názvem Völkischer Beobachter (česky „Lidový pozorovatel“). Deník vydávaný v letech 1920 – 1945 stranou NSDAP. Obsahem byla přirozeně nacistická propaganda, ale rovněž běžné zpravodajství a různé zájmové sekce, jako v dnešních novinách.

Spolek učitelů – celým názvem Nationalsozialisticher Lehrerbund (NSLB) byla stavovská organizace podřízená NSDAP, jejimiž členy museli být všichni učitelé, působící v Německu. Byla založena v roce 1929.

Dům umění – (německy Haus der Kunst) významné muzeum moderního umění v Mnichově. První významný architektonický projekt nové nacistické vlády, jehož základní kámen byl položen v říjnu 1933. Otevřen byl v r. 1937. Byl pochopitelně určen pouze pro nacisty schválená umělecká díla, celý projekt muzea měl výrazně propagandistický ráz. Monumentální budova přežila válku a od roku 1946 slouží jako muzeum moderního umění.

Dr. Todt – celým jménem Ing. Fritz Todt. Byl to jeden z významných představitelů nacistického Německa. Za první světové války sloužil původně jako dělostřelec, nicméně později byl přeškolen na letce. Nakonec to dotáhl do hodnosti generála letectva, proto ve filmu vystupuje v letecké uniformě. Již v r. 1922 vstoupil do NSDAP. Díky svému technickému vzdělání organizoval ve 30. letech výstavbu německých dálnic a pohraničních opevnění. V r. 1938 inicioval vznik paramilitární pracovní organizace, která nesla jeho jmého (Organization Todt) a která měla na starosti výstavbu strategických objektů. Za války v ní pracovalo více než milion dělníků. Todt zemřel v únoru 1942 při leteckém neštěstí. Po Todtově smrti jeho organizace postupně přešla pod správu SS.

Vůdcův hlavní stan – rozsáhlá vojenská základna vybudovaná v letech 1940-1941 v tehdejším Východním Prusku u Rastenburgu (dnes Ketrzyn v Polsku) Dnes ten region sousedí z jihu s Kaliningradskou oblastí a nalézá se přibližně v polovině cesty mezi Olštýnem a Suvalkami nedaleko Mazurských jezer. Je tam muzeum a trosky jsou zčásti přístupné. V době, kdy nacistické Německo bojovalo se SSSR, zde Hitler často pobýval (strávil zde celkem 800 dnů). Je zajímavé, že takovýchto Vůdcových hlavních stanů bylo více, celkem 14 (mj. Orlí hnízdo nad Obersalzbergem). Je o tom heslo na Wikipedii.

Dietrich z vůdcova hlavního stanu – tím kdo ve filmu informoval dr. Goebbelse o atentátu na Hitlera 20. 7. 1944 byl dr. Otto Dietrich, důstojník SS, blízký spolupracovník A. Hitlera a také říšský tiskový šéf a tajemník Goebbelsova ministerstva lidové osvěty a propagandy. Fungoval jako Hitlerův tiskový tajemník, redigoval Hitlerovy projevy pro veřejné publikování a byl též spojkou mezi Hitlerem a Goebbelsem.

Kaltenbrunner – celým jménem Ernst Kaltenbrunner. Jeden z vůdčích nacistů, po smrti Heydricha po něm převzal vedení Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA). Pokračoval v „konečném řešení židovské otázky“, měl na starosti tajnou službu (Sicherheitsdienst), tajnou státní policii (Gestapo) i běžnou kriminální policii. Vedle toho byl generálem SS. Na konci války byl zajat Američany, postaven před Norimberský tribunál a za válečné zločiny odsouzen k trestu smrti.