Titulky nenahrávejte na jiné servery, přečasům nebráním.
Fatah – Palestinské národně osvobozenecké hnutí, zřejmě nejvýznamnější palestinská organizace založená v r. 1959 palestinskými intelektuály. Mezi zakladateli byl Jásir Arafát i Salah Chalaf (Abú-Ijád). Profiloval se jako politická organizace, od počátku existence však vedl i ozbrojený boj proti Izraeli a pro tento účel průběžně vytvářel řadu militantních a teroristických skupin, mj. Černé září. V r. 1967 (po Šestidenní válce) se připojil k OOP a stal se její nejaktivnější frakcí (Arafát se stal předsedou OOP).
Madlenky – jemné pečivo, kterému se u nás říká ‚tlapky.‘
Železný kříž – nacistické vyznamenání, které Ludwig najde u madame Martinové je Železný kříž 2. třídy. Uděloval se už od 19. století, ale ten červený pruh na stuze znamená, že tenhle pochází z let 1939-1945.
Holili hlavy – Ludwig říká madam, že když byl v roce 1945 v Paříži, takovým jako ona holili hlavy. Při poválečném účtování s kolaboranty bylo obvyklým (ale většinou nikoli jediným) trestem žen, které se provinily tím, že spaly s Němci, ostříhat jim vlasy nebo oholit hlavu. Docházelo k tomu ve všech státech Evropy, které byly za války okupovány Německem. Také u nás.
Útok na saúdskoarabské velvyslanectví v Súdánu – ani tento teroristický útok se nezrodil v hlavách scénáristů, ale skutečně proběhl v březnu 1973. Tehdy osmičlenné komando Černého září obsadilo velvyslanectví Saúdské Arábie v súdánském Chartúmu, kde právě probíhala oslava, jíž se účastnili i diplomaté USA, Jordánska a Belgie. Cílem bylo přinutit Jordánsko k propuštění vězněných palestinských militantů, především Abú-Daúda, ale také dosáhnout propuštění palestinského atentátníka Sirhana Sirhana, který si v USA odpykával trest za zavraždění Roberta Kennedyho. Teroristé zajali amerického velvyslance v Súdánu a jeho zástupce, velvyslance Saúdské Arábie a Kuvajtu a také belgického a jordánského chargé d’affaires. Poté, co USA odmítly na požadavky přistoupit, teroristé zavraždili amerického velvyslance C. Noela, jeho zástupce G. Curtise Moorea a belgického chargé d’affaires G. Eida. Po několika dalších dnech vyjednávání se teroristé vzdali.
Rogersův mírový plán – plán na uzavření míru mezi Izraelem a Egyptem, který se v letech 1969-70, kdy spolu oba státy vedly tzv. vyčerpávací válku, snažil uskutečnit americký ministr zahraničí William P. Rogers. Šlo v podstatě o jednání na principu „území za mír“, kterých od té doby proběhlo ještě několik. Izrael se měl vzdát egyptského území zabraného po tzv. šestidenní válce v r. 1967 (Sinaj), za což s ním měl Egypt uzavřít mírovou smlouvu. Tento „první plán“ Izrael odmítl. Rogers pak navrhl aspoň příměří („druhý plán“), které vstoupilo v platnost v srpnu 1970 (OOP vnímalo ukončení bojů ze stany Egypta jako zradu). V r. 1971 Rogers inicioval další jednání, která trvala až do r. 1973 („třetí plán“) a vedly ke sblížení postojů Izraele a Egypta, které nakonec umožnilo uzavření míru mezi oběma zeměmi v r. 1978. |