Mona je bývalou zpěvačkou ze severního Súdánu. Zatímco za zdmi jejího domova stoupá politické napětí mezi jižním a severním Súdánem, ujímá se bez zjevného důvodu vdovy Julie a jejího syna Daniela. Vznikající pouto však komplikuje zásadní skutečnost – Mona je muslimka a Julie křesťanka. Jaké tajemství se skrývá za nenadálou empatií?
Děj je zasazen těsně před referendum o nezávislosti jižního Súdánu v roce 2011. V centru jeho vyprávění však stojí především silný lidský příběh dvou žen z „opačných stran“, plný morálních dilemat a problematických vztahů. Kontrapunktů je film plný – střet jihu a severu, muslimů a křesťanů, Arabů a Afričanů, hierarchicky nižší třídy a vyšší třídy. Právě nacházení cest mezi zdánlivě nepřekročitelným je však hlavním poselstvím Kordofaniho filmu, jehož postavy jsou obdařeny hlubokou empatií, která je zapotřebí nejen dnes, ale v jakékoliv době.
Vzhledem k tamním společenským právům žen je navíc obsazení dvou ženských protagonistek krokem o to odvážnějším, protože narušuje tradiční mužskou dominanci africké kinematografie. Kordofani překračování rozdílů prezentuje i skrze dramaturgii hudby – ta kombinuje jak severosúdánské, tak jižanské hudebníky. Hranice překračuje i začlenění francouzského kameramana Pierra de Villierse, jenž se podílel i na filmu Toto není pohřeb, toto je zmrtvýchvstání.
Súdánská kinematografie ještě donedávna čítala pouze necelou desítku filmů, v posledních letech se však situace obrací. Sbohem, Julie je prvním filmem, který získal podporu od nově vzniklého ministerstva kultury po svržení prezidenta Omara-Al-Bašíra v roce 2019. Jako první měl také premiéru na festivalu v Cannes, konkrétně v sekci Un Certain Regard, kde byl oceněn Cenou svobody. Uveden byl i na festivalech ve Varšavě nebo v Karlových Varech. Nejedná se přitom o jev ojedinělý. Řadě tamních tvůrců se daří prosazovat na prestižních zahraničních festivalech (což dokazuje i další letos uváděný film Zemřeš ve dvaceti). Festivalovou jízdu zakončil jako súdánský zástupce na Oscarech.
Stanislav Pecháč |