Senke nad Balkanom S01E03 (2017)

Nesouhlasíme s umísťováním našich titulků na jiné servery a se zásahy do nich, včetně přečasů za účelem nahrání na tento, nebo jiný server jako nové verze včetně vkládání do obrazu.

Vlastní překlad z odposlechu.
Za pomoc se spojením titulků a s jejich přečasováním děkuji desade.
Mohlo by vás zajímat:
Krista Avakumović, manželka profesora Avakumoviće a milenka Mustafy Golubiće, je fiktivní osoba. Předobrazem této postavy je Krista Djordjevič, rozená Šumanović, která pocházela z vážené a bohaté rodiny. Byla velmi vzdělaná, hovořila několika jazyky. Byla dvorní dámou Marije Karadjordjević. Manžel Kristy, Djurica Djordjević, založil v roce 1920 v Bělehradě Lékařskou fakultu. Po jeho smrti se Krista věnovala dobročinnosti a při ní se seznámila s mladými komunisty ze zakázané KS Jugoslávie. Byla blízkou spolupracovnicí Josipa Broze Tita. Ve svém bytě ukrývala zlato Komunistické strany Jugoslávie, ve čtyřicátých letech vozila do Paříže komunistickou literaturu a stranické peníze
V tomto díle recituje senilní dědeček inspektora Stanka Pletikosiće dětskou básničku „Kdyby“ srbského básníka Jovana Jovanoviće – Zmaj. Než abych básničku neuměle přebásnila, použila jsem část všem známé básničky Josefa Kožíška „Polámal se mraveneček“, která se mi pro vykreslení duševního stavu dědečka Luky zdála příhodná.
Kajmak je balkánská specialita, připravuje se postupným sbíráním škraloupů ze svařeného plnotučného mléka. Sběr se shromažďuje po osolení v dřevěné nádobě, kde postupně zraje. Kajmak o stáří několika dnů se podobá máslu. Zralý starší kajmak, zvláště je-li více nasolený, se podobá spíše sýru.
Autorkou nepřehlédnutelných obrazů, které zdobí byt má Maji Davidović, je Tamara de Lempicka. V obývacím pokoji Mají visí také autoportrét této umělkyně. De Lempicka byla ve dvacátých letech 20. století v určitých kruzích módní a vyhledávanou portrétistkou.
Jurij Ljvovič Rakitin byl ruský režisér, herec a pedagog. Po Velké říjnové socialistické revoluci odešel kvůli hladomoru z Petrohradu, k jeho odchodu přispělo i to, že se neztotožňoval s bolševickou ideologií. Byl v několika angažmá včetně Cařihradu, odkud chtěl přesídlit do Paříže. V roce 1921 přijal nabídku angažmá v Bělehradském národním divadle a celý svůj další život zasvětil srbskému divadelnímu umění.
(z otevřených zdrojů)